DOTEK. Něco tak jednoduchého a snadného. Každý z nás ho zná. 

Dotekem můžeme vyjádřit mnohé. Dotekem můžeme pohladit, polaskat, vyjádřit úctu, důvěru, přátelství, pochvalu, ale i ublížit nebo zranit. 

Dotek je prvotní potřeba, kterou má v sobě uloženou každý z nás. 

Jak často se někoho dotýkáte? Co to s vámi dělá? Jak se cítíte, když se někdo dotkne vás? 

Doteky jsou lékem proti stresu. Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli malí. Pohlazení bylo lékem na naše věčně odřená kolena, ale i na naše první dětská zklamání.

Hmat je prvním ze smyslů, kterým se učíme poznávat náš svět. A dotek, mateřské pohlazení, je prvním kontaktem, který na světě máme.

V současné době je potřeba doteku značně zanedbávána. Žijeme doslova v době dotykového půstu. Kdy jste naposledy viděli někoho, jak se veřejně vřele objímá? Kdy jste šli naposledy na procházku a drželi se se svým milým za ruku? A kdy to bylo, kdy jste svojí polovičku láskyplně pohladili po tváři? 

„Potřebujeme čtyři objetí denně, abychom přežili, osm, abychom se udrželi ve formě, a dvanáct, abychom mohli růst,“ napsala americká zakladatelka rodinné terapie Virginia Satir.

Tuhle stránku lidské existence je třeba si stále připomínat, protože všichni sice víme, o co jde, ale mnozí z nás na to často zapomínají. Pak jim něco v životě chybí a možná už si ani nedokážou vzpomenout na to, co to vlastně je.